O boušínské farnosti se zmiňuje zápis z r.1350, kdy tu byl farářem Dětřich. Kostel pravděpodobně za husitských válek zpustl a farnost zanikla. R.1434 dal na jeho místo Jan Litobořský z Chlumu postavit nový, dřevěný kostel. Motivem bylo poděkování za uzdravení jeho hluchoněmé dcerky. Tak vznikla na Boušíně mariánská tradice a Boušín se stal poutním místem. Dřevěný kostel zanikl během třicetileté války a celé okolí zpustlo. R. 1634 získal náchodské panství včetně Boušínu, mladý italský šlechtic Ottavio Piccolomini. Jeho synovec dal na Boušíně postavit kostel nový, který tu v nezměněné podobě stojí dodnes. O této farnosti se zmiňuje i Alois Jirásek v kronice U nás, kde popisuje příběh mladé židovky Justynky. Ta chtěla přestoupit ke katolické víře a obrátila se na hronovského faráře Zeidlera, aby ji připravil na křest. Kněz se obával problémů s hronovskými Židy, proto poslal v r.1823 Justynku na boušínskou samotu ke svému příteli, faráři Ondráčkovi. Na Boušíně byla Justynka později pokřtěna a nyní podle ní je pojmenována turistická stezka, vedoucí Boušínem.