Na přelomu května a června proběhla druhá část plaveckého výcviku prvních ročníků v chomutovském Aquasvětě. Po podzimní první části, kdy byli žáci seznámeni s požadavky, vše si vyzkoušeli a potrénovali, měli studenti půl roku na trénink a případné zlepšení. Ve čtyřech jarních lekcích jsme navázali na podzimní učivo. K našemu zklamání valná většina žáků výraznější zlepšení neprokázala. Plavecké dovednosti, fyzická kondice, přístup k plavání většiny frekventantů jsou v porovnání s ještě nedávnou minulostí alarmující. Je pravda, že nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Máme i chlapce šikovné a nemusí to být jen závodní plavci, kteří na podzim vybojovali pěkné třetí kolo v krajském kole plavání středních škol. Je jich však bohužel čím dál méně. Jakmile se drtivá většina našich dorostenců dostane do náruče vodního živlu, je zle. Přímá úměra mezi zmenšujícími se požadavky na fyzické výkony při plaveckém výcviku a počtem omdlévajících a zvracejících jinochů, je toho smutným důkazem. O to více chceme pochválit ty, kteří se dokázali v rámci svých možností zlepšit a hlavně se plavání nevyhýbali. Za těch několik málo hodin sice nikoho parádně plavat nenaučíme, ale můžeme ukázat, jak na to, co je důležité, co by bylo dobré zvládat a proč.
Náplní výcviku byla plavecká technika kraul (okrajově prsa a znak), na výkon 50 m volný způsob, skoky do vody (skok do neznámé vody, startovní skok, skok střemhlav alias “šipka”, plavání pod vodou na vzdálenost, orientace pod vodou (lovení předmětů a vytrvalé plavání (test 10 min. – vzdálenost). V poslední lekci byli chlapci odměněni také činnostmi v relaxační části chomutovského bazénu.
Někomu by se naše požadavky mohly zdát, vzhledem k virtualizaci dnešního světa a stále zoufalejšímu stavu kondice značné části dnešní mládeže, drsné, ale opak je pravdou. Již není kam ustoupit. Vodní prostředí je velmi specifické, ale je to zároveň přirozené prostředí, ve kterém je zapotřebí umět se pohybovat. V konkrétním okamžiku může jít o život vlastní, nebo o život blízkého člověka. Kdo potom dokáže žít s tím, že nedokázal nic udělat, protože mu voda “nechutná” , neumí se potopit, protože to “nejde” atd.. Když nebudeme umět kopnout do míče, udělat výmyk nebo vrhnout koulí více než jen kousek, není to sice na medaili, ale “nejde o život”. V případě plavání to může být, bohužel, trochu složitější.
Závěrem chci naše žáky s nelíčeným optimismem vyzvat: “Mějte vodu rádi a o na bude mít ráda vás. Nevyhýbejte se jí, nebojte se jí, ale mějte k ní respekt. Neperte se s ní, ale souzněte s ní. Vždy ale buďte opatrní a zbytečně neriskujte.” Když to alespoň trochu umíš, je to paráda!