Uplynulý víkend byl hodně hektický, ale zvládnutelný. Jak jsem zmiňoval v minulém albu, měl jsem v pátek a v sobotu povinnosti ve volební komisi, jenže do toho přišel v pátek ve tři odpoledne pohřeb souseda (82 let) v našem kostele. A poněvadž byl 45 let členem Sboru dobrovolných hasičů, znamenalo to na dvě hodiny se z komise uvolnit, oblíknout uniformu a jakožto kronikář vzít foťák a průběh pohřbu vyfotit, samozřejmě po předchozím souhlasu pozůstalých. A poněvadž jsem už na několika pohřbech měl nad rakví krátkou řeč obsahující životopisné údaje, požádal mě velitel o totéž.
Dostal jsem podklady, trochu jsem upravil stylistiku, přidal úvod a závěr a den předem si to přeříkal doma nanečisto, abych před plným kostelem moc nekoktal. Nakonec jsem škobrtnul pouze jednou, mám dojem.
Po obřadu jednu společnou fotku před hospodou, u pultu jedno na stojáka, domů převlíknout a zpátky do volební místnosti sledovat, jak se voliči trousí k urně. V pátek jich přišlo 20 (včetně mé maličkosti),
v sobotu ještě o dva více, výsledek voleb u nás je zde.

Abych to sezení trochu vykompenzoval, sedl jsem v neděli ve dvě na kolo a jel se podívat na koupaliště Babylon, kde jsme měli od roku 1993 do 2005 stánek s občerstvením a vzal jsem to obráceně, než jsem párkrát jel, čili po směru hodinových ručiček: Chodská Lhota, Brnířov, kdyňské nádraží, Prapořiště, Starec, Kout na Šumavě, Mrákov, Tlumačov a odtud na Pelechy a do Pasečnice, kde jsem odbočil vlevo moc brzy a dostal se na silničku a cyklostezku 2014
na Českou Kubici, kam jsem pochopitelně nechtěl. Vrátil jsem se do vsi, zeptal se kluka s koloběžkou, ten mě nasměroval správně kolem rybníka, ale já jel tvrdošíjně znovu tudy, co předtím a tím rozdílem,
že jsem se otočil ještě před koncem vsi…
K babylonskému rybníku jsou to přes les už je 4 km, na břehu jsem pořídil pár fotek a vjel na pláž k otevřenému stánku. Ještě letos
je vstup zdarma, dal jsem si dvanáctku za 55,- a s dvěma chlapíky
z Domažlic, co přijeli na průzkum taky na kole jsme tak skoro hodinu klábosili.

Pofotil jsem pláž a známou cestou přes Hadrovec šupajdil do Domažlic a přes Mrákov a Kout do Kdyně, kde mě chytil déšť z mraku, jenž se táhl už pěknou dobu za mnou. Konečně přišla ke slovu pršibunda z batůžku, kterou jsem navlíknul ve výklenku bývalého obchodu se zeleninou a když se mi zdálo, že prší míň, kousek jsem popojel a znovu se schoval pod stříšku elektroopravny. Po chvíli
se mraky odsunuly, pršet přestalo a po mokré silnici jsem se přes Hlubokou dostal domů. Jel jsem pomaleji než kdy jindy a tak jsem přijel skoro suchý.

Takový to byl víkend, kouzlo nechtěného bylo 54 ujetých kilometrů stejně jako v úterý!