❤️ ❤️ ❤️ Smutné rozloučení s milovaným kočičím dědečkem Vasilkem Srdíčkovým ❤️ ❤️ ❤️

Vážení a milí přátelé, s hlubokým zármutkem i porozuměním oznamujeme, že jsme se naposledy rozloučili s milovaný dědečkem Vasilkem Srdíčkovým: https://eu.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/8755234, jehož útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/65. Nádherný Vasilek byl s námi v útulku krásných devět let a opustil nás pro stáří, nádorové onemocnění štítné žlázy a chronické onemocnění ledvin... Milovaný Vasilek odešel do nového křišťálově čistého světa, kde bezpodmínečná láska hraje hlavní roli v slunci zalité rajské zahradě.

Jeden z nejpestřejších útulkových příběhů napsal sám nádherný Vasilek Srdíčkový v luxusním mramorovaném kožíšku. Procházeli jsme obdobím onemocnění, dlouhodobého oslabení, následně výrazné síly a posléze pozvolného přechodu do nádherného stáří. Z dříve plachým Vasilkem si teta utvořila neskutečně silné pouto nejhlubší a nejčistší lásky. Nádherný kočičí dědeček Vasilek Srdíčkový přišel do útulku z Prahy. Přijímali jsme jej v bídném stavu. Kocourek byl před přijetím do útulku kastrován, jenže onemocněl a zdravíčko šlo prudce dolů. A tak se stalo, že moc hodné tety vyhledaly pomoc prostřednictvím útulku. Vasilek chrčel, měl ohromný nález na plicích, zhnisanou tlamičku s budoucími plány výrazné revize zoubků a tak dále. Trvalo nějakou chvíli, než se ze všeho dostal, ale stále nebylo úplně veselo. Procházeli jsme dlouhým obdobím oslabení, Vasilek ne a ne přibrat, dokonce padlo podezření na vážné onemocnění jater a dodnes si pamatujeme noční výjezd na kliniku v Praze, kde po sonografii padlo ono podezření. Po několika letech se ale něco zlomilo a z Vasilka se stal cvalík. Je to až neuvěřitelné, ale svého času býval i dárcem krve. Avšak léta běžela a jednoho krásného dne jsme si všimli výrazného zadýchávání. Plíce měl poslechově čisté, a proto absolvoval vyšetření srdíčka, štítné žlázy a další důležitá vyšetření. A právě štítná žláza byla příčinou zadýchávání. Po tom, co začal kocourek užívat léky na štítnou žlázu, dýchání se srovnalo. Krásný Vasilek užíval 2x denně potřebné léky a tímto způsobem s tetou také navázal kontakt. Vzhledem k plachosti nebylo možné léky aplikovat přímo do tlamičky, to bychom jej zbytečně stresovali. Z mističky si však léky společně s paštičkou vzal. Každé ráno a každý večer pak na tetu - papání a léky čekal. Až nakonec došlo na hlazení i mazlení. Na nejstarší kolínka bylo kocourkovi dokonce možné léky aplikovat přímo do tlamičky. Vasilek mimo jiné přicházel k tetině pracovnímu stolu na okýnko a loudil jídlo. S tetou měl chlapeček pravidelné ducací rituály a vše bylo doslova nádherné. Nejednou nás napadlo: "na toto budeme jednou s láskou a slzami v očích vzpomínat". A tak se také stalo. Časem se k onemocnění štítné žlázy přidalo chronické onemocnění ledvin a velmi zlehka a pozvolna chlapeček ztrácel na váze. Devět let s Vasilkem v útulku přineslo spoustu pestrobarevných proměn vizuálních i duchovních... Poslední zlomové chvíle přicházely velmi pomalu a měly velmi klidný a krásný průběh. S veterinárními lékaři jsme se dohodli, že chlapečka necháme odejít do světla, protože svíčka života již dohořívala a zbýval už jen maličký plamínek. Věděli jsme, že již není cesty zpátky a pro kocourka už by byla další životní cesta jen trápením. Chlapeček odešel tam, kde už bude navěky cítit jen lásku a bezpečí, už žádné strádání ani trápení, jen klid a mír ❤️ ❤️ ❤️

Víme, že naše útulková setkání ať už s lidskými bytostmi či zvířecími nejsou náhodná. Mnozí kočičí kamarádi k nám přichází, aby v poklidu dožili a každý z nás má na zemi vyměřený čas. A navzdory tomu, že měříme čas na léta, tak pro každého z nás existuje jen přítomný okamžik, minulost už byla, tu nezměníme a budoucnost být už nemusí. Vážíme si každého setkání se všemi živými bytostmi, které nám v různém smyslu pomáhají a my tak můžeme pomáhat současným i nově příchozím zničeným tvorečkům. Víme, že součástí útulku je